Pár slov o holkách...
(Tady spáchám nehezký počin, a sice že tu sepíši některé své a cizí zkušenosti s holkami...)

No, nejdříve něco pro zasmání (dál už to taková legrace nebude):
Metodistická sexuální příručka z roku 1894
S názvem rady a pokyny pro mladou nevěstu, kterak se chovati a jak zacházeti s intimními a osobními vztahy ve svazku manželském ku prospěchu nezrušitelnosti této požehnané svátosti a pro slávu boží.

Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádné vychování, jest svatební den dnem nejšťastnějším a nejhrůznějším zároveň. Zápornou chvílí jest pak svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko šokující pravdu. Některé ženy očekávají zkoušku ohněm o svatební noci s radostí, takových pocitů se vyvarujte! Sobecký a tělesně založený manžel může lehce takového nevěstina smýšlení zneužíti. Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno. zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se místem pro ukájení živočišných tužeb. Ačkoli je sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný, bolestivý a ponižující zážitek, musí se přetrpěti, a ženy tak činí od počátků věků. Odměnou budiž jim svátost monogamního domova a dětí, jež touto cestou vznikají. Ideálním manželem byl by ten, kdo by ke své ženě přistoupil pouze na její vlastní žádost a pouze z důvodu zploditi potomstva. Takové jemnosti a nesobeckosti však od průměrného muže očekávati nelze. Většina mužů, pokud nežije v sebezapření, bude sex vymáhati téměř denně. Moudrá nevěsta statečně protrpí nejvýše dva sexuální zážitky týdně v prvních měsících manželství a postupem času by se měla všemi možnými způsoby snažiti, aby se četnost styků snižovala. V tomto ohledu se použíti dá předstíraná nemoc, ospalost či bolesti hlavy. S úspěchem se setkávají také večerní hádky, škorpení, popichování, sekýrování a haštěření zhruba hodinu předtím, kdy obvykle započíná svádění.

Tak dnes už snad podobné klíny nikomu nikdo do hlavy nenavalí, nicméně mám ten pocit, že stále ještě mnoho kluků nechápe, jakpak že nám to ty děvčata uvažují. Takže si na úvod dáme pár ukázek, těchhle pár SMSkek stojí za to:
(můžu vám na dotyčnou dát i mobil, ale nestojí to za to...)

SMS no1.
Ahojky brouku, napis mi, kde se zejtra muzem sejit.
Ja bych te chtela poznat a mozna i neco vic. Mam sanci?
Moc te prosim, tvuj darecek Janinka Preji vasnivou noc :-)

SMS no2.
No tak jednodusi asi bude, kdyz se teda u me stavis, milacku.
Budu na tebe cekat ve 14.30? No a nezapomen si to,
co mozna budes potrebovat. uz se nemuzu dockat.

SMS no3.
Ve 2 budu pred tou knihovnou, brouku. - V bilem kozisku,
jako nevesta, ktera ceka na sveho zenicha. Uz se nemuzu
dockat, mam te moc rada, mazliku. Tvoje Janinka

SMS no4.
Ahoj Pavle. O vsem jsem premyslela a musim ti neco rict.
Asi to tak bude pro nas oba lepsi. Ja uz pritele mam.
Odpust mi to a uz mi prosim nepis. Mam ho moc rada.

Hezká ukázka, čeho se tak jeden může dočkat, že? Ono provokování a slibování je přimo genetickou vlastností holek, jak si o tom můžete přečíst v úvaháchod Michaela Crichtona. Buďte na něj tady připraveni a nikdy nevěřte ničemu, co vám holka slibuje, a obzvláště házejte zcela za hlavu řečičky, co se vedou na netu či v SMSkách. Ony to tak prostě „nemyslí“ a často, když jim to dojde, tak už vám to ani neřeknou. Tahle byla v tomto směru vyjímkou... vlastně by se dalo říci - dobrý kousek. A ne, není to ironie. Realita, přatelé, realita...
Pokud nevěříte, tak se stala takováto věc. Již dříve, kdy tu bylo vlastně jen uvedeny ty SMSky a pár věcí, si to jeden chatař přečetl a řekl mi, že jeho komunikace s holkou vypadá přesně jako ty první tři SMSky. A že se bojí toho, aby nepřišla ta čtvrtá. Řekl jsem mu, že ja mám vždycky smůlu, že už jsem si na to zvykl a utěšil jej, že určitě bude mít štěstí. Nuž, asi po týdnu mě znovu oslovil a připomněl debatu - a - no, můžete hádat... - přišla =:-( Takže nejsem sám, komu se něco podobného stalo... Nebude to tedy mou příslovečnou smůlou...

A teď něco o tom, jak se s námi holky snaží (často bohužel úspěšně) manipulovat svým vzhledem:

Red_Flower: Já pracuji v kanceláři jako účetní, kolem sebe mám spousty pohledných mladých mužů. Zejména v těchto slunných dnech jim vidím na očích jak se jim hormony jen bouří tak jim dělám takové naschválky, např. dnes jsem si vzala minisukni a tričko s hlubokým dekoltem... seděla jsem na židli a letmo si vždy dala nohy více od sebe, vzrušovalo mě že se kolegové dívali a leskly se jim oči :) párkrát jsem si nenápadně rukou zezadu přitáhla gumu od kalhotek aby měli pánové lepší výhled :)

janac: Tak to dělám taky -o))) Dám si například uplou blůzku, trošku průsvitnou a bavím se tím jak moji nadřízení při rozhovoru ztrácí řeč, začínají koktat a dívají pouze na výstřih, některejm kamarádkám tyhle věci vadí, ale já se tím bavím -o)) muži jsou poslušná, manipulovatelná zvířátka -o)))
Chcete být také manipulovatelným zvířátkem?! =8-(
Já tedy ne!
Nepokukujte po nich, at maji na sobe co chtějí, (stejně vám nedají, o to jim v této fázi nejde...) nasaďte skleněný, přezíravý pohled a soustřeďte se na to, jak vaše kolegyně pracuje a ne, jak vypadá a provokuje vás, neboť to je přesný opak toho, v co doufají a čím se baví. Není nic potupnějšího, než sebou nechat takhle manipulovat.

Na drouhou stranu.o tom, jak jsou holčiky „zdrženlivé“...

18:47:04 "Uživatelka sabrina.1 vstoupila do místnosti"
18:47:39 sabrina.1: čau nechceš mi ji vylízat?
18:48:34 sabrina.1: tak napiš
18:49:09 sabrina.1: chceš nebo ne
18:50:13 sabrina.1: když nepíšeš tak já půjdu
18:50:32 "Uživatelka sabrina.1 opustila místnost"

...na čemž jasně vidíte, že i když by se mohlo zdáti, že holky jsou asexualní stvořeníčka, opak jest pravdou. Jsou stejně, ne li více, nadržené jako kluci. Jediným, ale dost podstatným rozdílem mezi pohlavími jest fakt, že ženy, na rozdil od mužů, nadrženost druhého pohlaví zcela běžně využívají a zneužívají. At již k pouhému pobavení-se, anebo k materiálním výhodám a nevidí na tom nic špatného. Podle mě je ovšem takové chování přímo hnusně neupřímné a zraňující. K dobru je třeba říci - co čekáte, když sebou necháte tak mávat???
Jinak holky jsou jak úchylnější než kluci, tak zvrhlejší ve všech podobách (nevěříte? tak co třeba tohle!) - tak se podle mě projevuje ta flustrace z potlačování vlastního sexuelního chtíče - mám ten dojem, že holka si sama připadá špatná, když má na sex chuť, nebo tak něco. Kdo to do těch holek nacpal, že jen chlapi jsou ti „nadržení kanci“ a holčičky jsou nevinné, to věru nevím, ale holky se toho zuby-nehty drží, neb si přejí být obletovány, dobývány a centrem pozornosti. V podstatě za každou cenu, za cenu neupřimného chování, nabízení-se, výstředního oblečení, mluvy... etc.

Takže, šokující zjištění máme za sebou, teď se můžeme věnovat úvahám co s těmi stvořeníčky a jak...


Nuže, když už víme, s čím že to máme tu čest (vážně nepropadejte žádným iluzím, přátelé - vyjímky možná existují, ale je více než pravděpodobné, že nikdy na žádnou nenarazíte), tak teď jak s děvčaty vyjít a nepřijít o rozum.
Základní problém tkví v tom, že ač i holky často mluví o důvěře a upřímnosti (v úvahách se dovíte, jak pod záminkou „důvěrností“ se dělají zajímyvýmy vynášením intimních informací mezi své známé...), tak samy jsou nějakou upřimností nedotčeny. Co si asi tak jinak má člověk myslet o holce, za kterou jeden přijde se srdcem na dlani, dá jí najevo, že ji má rád a chtěl by s ní být častěji, a být na ni nežný - prostě - chodit s ní, a dotyčná přesto, že city opětuje, jej odbyde nějakým kamarádem a pak se ptá, co se změnilo, když se s ní jedná jako s kamarádem. A jiní kamarádi před ní mají často přednost, neboť tak už to prostě chodí.
Tohle je upřimnost? Ani ne, že?
Jinak holky, i když mluví o kamarádství, ROZHODNĚ si nepřejí a nepředstavují, že s nimi bude tedy jednáno jako s kamarády. (krásný příklad kamarádského jednání je v ScaryMovie2 mezi Bobym a Cindy =;-))) Holky si to prostě představují, jako že na ně bude stále nazíráno jako na něco specielního, i když budou „jen kámoškami“. Takže, chce-li být holka jen kamarádkou, neberte to jako tragedii, jen si představuje, že si ji máte více předcházet a obletovat, aby je to lichotilo.

Bohužel, obletováním a snahou nikdy změny „statusu kamarádky“ nikdy nedosáhnete. Je to smutné, ale je to tak. Naopak, holku sbalíte paradoxtě tak, že o ní nebudete jevit velký zájem a budete se k ní důsledně chovat jako ke kamarádce - když chce býti kamarádkou, tak se přeci nějaké dotyky vylučují, no ne? Nuž a protože ani ona sama žádnou kamarádkou vlastně býti nechtěla, jen se to bála přiznat a chtěla těžit ze svého obletování (čím více holce dáte pozornosti, tím více jí bude očekávat a rozhodně nebude mít žádný důvod k změně statusu či chování - a bylo by nesmírně naivní se domnívat, že se vám za vaši snahu nějak odvděčí - vaše snaha je pro ni samozřejmost!), tak to bude ona, kdo vám začne sám nabíhat a různě se snažít, nejdříve opatrně, o změnu stavu z obyčejné kámošky na „něco lepšího“, na něco obletovaného, na něco, na co si zvykla a co potřebuje. Všechno to, od vyzivavejšího oblečení a chování, přes různé ty dotyky po SMSky končící větami typu „posílám ti pusu, vyber si, kam ji chceš...“ směřuje k jedinému - opětovnému obletování. Přijdou na řadu i provokace typu že má známost (chvilkovou, jen na účel) a podobné... Když vytrváte bude to naopak ona, kdož přijde s onou kýženou změnou, jenž jste před celým tímhle cirkusem navrhovali vy, nicméně vaše otevřenost a snaha nebyla doceněna a můsí to být opravdu holka, kdo s tím přijde, protože prostě musí, když o ní není zájem a sama chce onu pozornost a společnost.
Bohužel, obsolvování celé této komedie je nezbytně nutné. Potřebujete jen pevné nervy, ležerní klid a nezvraté vědomí, že jednáte dobře, neboť jste to nebyli vy, kdo se hnal do oné absurdní komedie kterak říci ano jako ne... =:-/
Mimochodem, co čekáte od něčeho tak povrchního, jako jsou holky, které si často dávají inzerátky jen proto, aby měly od koho dostávat SMSky a měli tím pocit, že někoho mají...? (to není vtip, ale bohužel krutá realita...) A můžete jí poslat třeba milión plus jednu SMSku, nijak se vám neodvděčí. Moje osobní doporučení zní - SMSku za SMSku a NIKDY, ale opravdu NIKDY si neSMSkujte s osobou, co OSOBNĚ neznáte. Nenechte se nikdy zviklat!!!
A jestli si myslíte, že nějaké ty inzerátky v rubrice Flirt a sexík jsou ty, co už bezobalu přiznaly, že ho také potřebují, tak zase ouha. Jsou to jen vtipy a způsoby, jak dostat hodne nadržených mailíků vidinou sexíku, či jde o vtip, nebo prostě takové laškování s mužskou částí populace. Ani se nenamáhejte s odpovědí. Nestojí to za to. Maximálně dotyčné dejte najevo že je vám jasné, že jde jen o vtípek a střílení-si z mužů...
Ony to prostě berou jako hru, zábavu... a ani v koutku mysli je nikdy nenapadlo, že je to dost hnusná zábava. Tak jim nedělejte tu radost =8-(

A sbalením a změnou statusu z „kamarádství“ na „chození spolu“ komedie nekončí, bohužel. Stále platí, že čím více budete o holku stát a dávat jí to najevo, tím více bude ona požadovat a - můžete si spočítat na pěti prstech, jak to dopadne. No, a to ještě počkejte na tu změnu v chování, jak se spolu vyspíte - holky propadají dojmu, že když kluka „připustily“, že ho teďka vidinou sexiku, jenž koneckonců samy potřebují často více než muži, budou kontrolovat a kočírovat jak se jim zamane. Jak říkala moje nevlastní babka, jenž svému manželovi nevyprala ani ponožky a uhnala ho k smrti: „S chlapem můžeš orat i vláčet.“ své dceři... Ale jen si zkuste předstírat ležerní nezájem - to se vám začnou dít věci =8-O

Pokud se vám popsaná metoda chování nezamlouvá, nenutím vás k ní. Klidně si věřte, že vám holky dají, vždyt to přeci samy chtějí... A lítejte si kolem nich, jak uznáte za vhodné sami. Každý si musí ozkoušet sám na vlastní kůži, že projevy vaší lásky a náklonnosti zůstanou nepovšimnuty a zapomenuty a holky si tak o přezíravý nezájem samy říkaji. Je to snad naše chyba, že se k nim nemůžeme chovat upřímně?
Já jsem chtěl. A nikdy jsem nepochodil.
Ale když jsem holku „moc neřešil“, na SMSky odpovídal sporadicky a se zpožděním, tak se najednou o mě vždy zajímala a nabízela se sama. Tak se dá udělat i z nedostupné „pevnosti“, ohánějicí-se kamarády na všechny strany doslova lovec, jenž se vás snaží sám ulovit a vy mu tu musíte jen velice ležerně a pozvolna dovolit. Jinak řečeno - použijte jejich zbraně vůči nim samotným a nepropadejte žádným výčitkám svědomí - je nic takového, jako že jednají neférově, také ani nenapadne. Dobrá, občas napadne, ale stejně se nejsou schopny změnit.
Je to přeci vždycky ten hnusný a nadržený samec, kdo za vše může a jest sexem posedlý, no ne?
A se stejnou rozkoší, s jakou popichují holky nás, si vychutnejte je, bavte se a pozorujte, jak se v nich všechno jen vaří a chtějí být opět předmětem sexuelního zájmu a udělají pro to všechno. Ano, všechno. I se s vámi vyspí, bezohledu na to, kolikrát říkaly něco o kamarádech a podobné klasické oddalovací a napínací řečičky. Já vím, je to blbý u holky, kterou člověk má rád, či ještě horší u holky, kterou milujete... ale jiné cesty není =8-(

Závěr zní - moc se nesnažte, a půjde to samo =;-)

Pokud se vám moje názory zdají příliš drsné, ženy odsuzující, či radikální, tak v tom případě tu máte jak to vidí jiní:


Jak je možné, že muži nepoznají, že na ženách kromě vaginy, dvojice ňader a několika děrných štítků s hloupými, stereotypními frázemi, není nic, ale vůbec nic?
Esther Vilarová

Protože ženské v podstatě nemají kromě své vagíny co nabídnout - ve většině případů nemají peníze, nemohou co do pobavení konkurovat mužské společnosti, v níž si i lépe zasportujeme, nepodají výkon, nesloží symfonii ani nerozštěpí atom - zacházejí s ní tak opatrně, jako hráč mariáše s trumfovým esem. Svrbí ho prsty, aby ho vynesl a popásl se na jistém štychu a ráži, kterou představuje. Na druhé straně je to jeho jediná pořádná karta a vynést ji předčasně nebo získat s ní podružný štych znamená stoprocentně nevyužít její potenciál. Nedivme se tedy, že mnohé ženy zacházejí se svým rozkrokem jako se svátostí oltářní. Většinou to však má opačný efekt a místo, aby tento opatrnický přístup ženu zatraktivizoval, přehnaně nepřirozená neochota souložit, popřípadě s touto možností kupčit a spekulovat, jí spíše ubírá na hodnotě. Nejedná se zde o strach z možnosti být označena za kurvu. Vždyť kurva to přece dělá pro peníze a nenutí dělat chlapa ze sebe kašpara. Svou roli tu sehrává to, že mnohdy je pro ženu větším požitkem ustřihnout chlapa, který kolem ní celý týden trojčil, než samotný sex. Zvláště ty šerednější. Pro takovou má daní košem náhodnému zájemci mnohem větší psychologickou cenu než krátké přerušení dlouhodobého sexuálního půstu.


Bylo by velmi žádoucí, aby se též v Evropě tomuto číslu 2 lidského pokolení vykázalo jeho přirozené místo a aby se konečně udělala přítrž nepleše tzv. „dámy“, které se směje nejen celá Asie, ale bylo by se smálo rovněž celé Řecko a Řím.
Arthur Schopenhauer

Zamysleme se nad okamžikem svatby a zvažme tímto počinem vznikající saldo duševních ztrát a zisků pro každého z novomanželů. Chlap vyrostlý v mužské populaci si odtud přináší samozřejmé vlastnosti, bez nichž by se mezi přáteli, kumpány, sportovci atd. neobešel. Jde o spolehlivost, držení slova, smysl pro vděčnost, uznání, obdiv a podobně. Náš ženich byl také dosud zvyklý na to, že pro své kamarády (a oni pro něho) organizoval a s nimi prožíval nesmírně pestrý a dobrodružný život: lezení po skalách, sjíždění řek, různé druhy sportu, bavili se hudbou, lovem žen atd. Mezi mužskými se náš ženich vyžil i intelektuálně. Průměrný muž má totiž svůj názor na současnou politiku, příčinu smrti Cicerona nebo Ladislava Pohrobka, relativistickou kontrakci délek, skvělou formu nestárnoucího De Zolta na mistrovství světa a stovky dalších témat. Chlapi se výborně baví i v hospodě, neboť každý má po ruce množství příhod a zážitků, jejichž vyprávěním dovede upoutat. Není divu, že když touha po dětech, sexuální pud či společenský tlak ho donutí do šedě života v manželství, v němž je zasypáván plytkými kecy na téma módních doplňků či špinavých oken, nezbývá ubohému muži než kompenzovat tento stav mnoha milenkami, jejichž suma duševních vlastností se alespoň vzdáleně rovná jednomu mužskému nitru. Jedna zná historii Říma, druhá fyziku, třetí se nebojí lézt po skalách, čtvrtá lyžovat, pátá umí vařit, šestá je dobrá v posteli, sedmá nezívá při sledování křeče atleta v cíli běhu na 800 m a osmá mu řekne uznale po vítězství v okresním přeboru v tenise, ve kterém vyřídil deset ambiciózních borců: „Ty seš teda dobrej!“ Bohužel na devátou na volejbalové turnaje a dvacet dalších nám nezbývá čas ani peníze, a tak prožíváme přes veškeré komplikace v životě jen polovinu toho, co bychom prožili v mužském prostředí, kdyby nás sexuální pud z tohoto prostředí neštval pryč.
Naproti tomu nevěsta, sňatkem vybřednuvší z přízemní společnosti ženských, se rázem ve společnosti chlapa ocitá v komplexním ráji. Sto tetek ji nikdy nepobavilo, nepovzneslo, nehýčkalo a nepoučilo tolik, jako jediný muž. Jsou ochotny trávit (pochopitelně) veškerý čas s mužem a ohromně se diví, že chlap pořád někam utíká. Žárlí, vyčítají, terorizují a přitom nechápou prapůvod jejich nespokojenosti. Nemohou ho totiž nikdy pochopit, stejně jako já nikdy nemohu pochopit, jak asi buší srdce tygra, jehož rodina týden nejedla, když pozoruje zaběhlé tele. My, mužští, však máme tolik soudnosti, že nesrovnatelné nesrovnáváme.
Bohužel, většina žen kompenzuje svoji situaci nastolením pocitu vlastnictví, kterému posléze samy uvěří. Pohříchu v této situaci ocitnuvší se muži tomu věří též, nebo se poddají z nejrůznějších příčin (aby měli klid, z lenosti, slabosti a hlavně z nedocenění osobní svobody). Tak se stane, že ženy, jako by se staly vlastníky svých mužů, jim dovoIují - jít s kamarády na pivo, určují - hodinu návratu, trestají - křikem, odmítáním sexu a nastojte, někdy i bitím, a dokonce i milostivě odpouštějí, ale buďte si jisti, že dříve či později odpuštěný „přestupek“ stejně vyčtou.
Muži potom kodifikují tento hanebný status tím, že místo aby suše oznámili: „V sobotu jedu na volejbalový turnaj, vrátím se asi v neděli“, začnou již dva měsíce předem škemrat: „16. dubna je turnaj ve volejbale, měla bys něco proti, kdybych jel?“ Tím ji samozřejmě vystaví do role vrchnosti a jí chybí dostatek velkorysosti, aby tuto nezaslouženou roli odvrhla třeba větou: „No samozřejmě, proč bys nejel copak se mě musíš ptát?“. Ne, místo toho si v této roli zalebedí a utuží ji prohlášením na způsob: „To je ještě dlouhá doba, uvidíme, snad to půjde...“, čímž mu říká, že když se bude hodně snažit, tak mu to milostivě povolí. A tak se chlap dva měsíce podbízivě chová a žehlí si to, aby tam směl jet. Ovšem slovo směl, stejně jako dovolit, určovat, trestat a odpouštět, popisuje vztah mezi vrchností a poddaným. Mohu mít obavy, že jdu pozdě do práce (kde mám svého nadřízeného), nebo za povinnostmi, ale nemohu jít domů s pocitem malého kluka, že jdu pozdě. Není přece mojí povinností zpovídat se člověku mě na roveň postavenému, proč přicházím o hodinu jinak, než obvykle, nota bene manželce čumící na seriál. Někdy se žena ve shora uvedené scéně uchýlí k pseudodemokratickému prohlášení: „Já ti přece nemám co poroučet. Klidně si jeď, ale uvědom si, že ty tvoje volejbaly mě ničí.“ Na tohle ovšem chlap, poučený v oblasti vyvolávání neopodstatněného pocitu viny závistivou manželkou, neskočí.


VÝVOJ ŽENSKÉHO NITRA

Ženské nitro je v podstatě charakterizováno dvěma obdobími. Obdobím tzv. čekání na Prince a obdobím rozumu.

Všimněme si, že po dlouhé období své existence ukončeném až hluboko v postmenopauze setrvávají ženy v přesvědčení, že za nimi přijde Princ. Mezitím mají třeba vážnou známost s někým jiným, dokonce s ním mohou mít i děti a vdát se za něho, ale pořád jsou přesvědčeny, že tohle je jenom dočasné provizorium, tohle není ten Princ, ten ale na ně někde určitě čeká a současný partner může být rád, že se snížily k soužití s ním, když mohly bývaly mít Prince. Čekání na Prince a nepochybování o jeho existenci jim dodává jistotu rozvést se i v případě, že mají několik dětí s relativně solidním manželem. Důsledkem toho je spousta dětí vyrůstajících bez otce, protože Princ se jaksi nedostavil. Občas se však Princ zjeví v nepřehlédnutelné formě, alespoň pro většinu českých husiček. Typickým případem je zámožnější Arab či postarší Ital. Česká nanynka zde ihned neomylně rozpozná atributy typického prince a překotně se za některého zulukafra vdá, popř. za ním uteče i s dětmi. Ostatní nány jí závidí, vzdychajíce: „Ona se vdala do ltálie!“, „Ona má Araba!“. A zatím dotyčná sedí někde na italské či arabské vesnici po boku ztroskotance, o kterého by žádná z tamějších žen ani nezakopla. Z vesnice se nešťastnice nemůže hnout, je sledována sousedkami a příbuznými, v arabském světě je prakticky otrokyní vyměnitelnou podle směnného kurzu za x velbloudů, je nešťastná a rozveselí se jen jednou za rok, když přijede na týden dovolené se svými rasově nečistými dětmi a kamarádky ji obdivují, protože přijela zahraničním vozem a „viděla svět“.
Jindy je princem vysoký tmavovlasý blazeovaný seladon nudné povahy, zajímavý tím, že nic nedovede, neboť osudem do vínku dané vlastnosti mu úplně stačí. Ženy na jeho bezchybný zevnějšek letí, on pochopitelně nemá zájem zabředávat do hlubších vztahů. Jak Ital s Arabem, tak i on je pravým opakem Prince, ale když posléze od naší milé čekatelky zmizí, nepřispěje tím nikterak k jejímu prohlédnutí. Naopak, ještě ji paradoxně utvrdí v tom, že její koncepce čekání na Prince je správná.
Do fáze rozumu se, bohužel, žena dostává až ve věku, kdy už po ní prakticky na seznamovacím trhu není poptávka. Tato žena už je schopna své dceři říci třeba: „Jestli tě někdy uvidím s nějakým Arabem, tak ti naplácám zadek“. Slyšel jsem od jedné ženy dosáhnuvší již fáze rozumu toto vyjádření o své kolegyni: „Ona je tak žensky blbá“. V této větě je obsaženo překonání úvodní fáze normálně nazývané ženskou blbostí, námi apologeticky iracionálními projevy ženskosti.
Těžkou obžalobou ženské přetvářky při obhajování ctnosti jsou zážitky jednoho mého přítele. Je to modelový typ krasavce s jiskrou v oku a „tahem na branku“, zkrátka typický Princ. Ženy všech věkových kategorií i postavení, od studentek po lékařky, od inženýrek po uklízečky, mu podléhají po stovkách (pochopitelně k závisti nás, jeho přátel). Protože si je vědom toho, že si může naprosto všechno dovolit, klade si kolikrát až absurdní podmínky: „Půjdu s tebou, ale vem s sebou sestru“, „Pojď se mnou do okna, ať nás může sousedka přes ulici pozorovat“, „Napřed půjdeš tadyhle s Jardou a pak se uvidí“. Všechny tyto podmínky a mnoho dalších se ony krásné ženy a dívky snažily vyplnit! Přitom měly spoustu nabídek od slušných hochů, kteří jim místo potupných podmínek nosili růže a srdce na dlani. Těmi všemi opovrhly a při večírcích raději stály frontu před přítelovou ložnicí (a to doslova a do písmene). Vyprávím-li některý z nesčetných příběhů, který jsem s ním zažil nebo o kterém jsem slyšel, některé ženě, otřásá se hnusem a tvrdí, že se jedná pouze o pár netypických žen, které se k něčemu takovému podvolí. Když pak jej posléze potkají, chovají se podobně a jeho jednání omlouvají tím, že to jistě není pravda a k nim že se bude chovat úplně jinak. Zmínkou o svém příteli bych chtěl připomenout důsledek fenoménu Prince. Jde o to, že v případě Princů jsou ženy naprosto nekritické a ztrácejí zábrany i odhad reality. Kvůli Princům jsou nešťastné v manželství s „Neprincem“, s Princem jsou nešťastné opět, pokud si jej vezmou, neboť je zanedbává. Všechny své předsudky, rozhodnutí a principy tváří v tvář Princovi odvolají. To by bylo svým způsobem pochopitelné. Vždyť i my muži děláme kvůli krásným ženám šílené věci. Ale je zde jeden velký rozdíl. My to nepopíráme, my pokrytecky netvrdíme, že za těch a těch podmínek bychom s tou a tou nešli, že bychom nikdy nepodvedli svou partnerku, neplísníme vypravěče sprostých anekdot a nestydíme se za to, že nás baví porno. Nevyprávíme, že našim ideálem je chodit za ručičku parkem a že to nejcennější, co můžeme dostat, je kytička fialek.

...ještě vám mé názory přijdou radikální?
Žena a život

Flirtujte pro lepší pocit

Máte stálého partnera a jste mu věrná? To vám ale vůbec nemusí bránit v nezávazném flirtování s jinými muži. Nic totiž nedokáže zvednout ženské sebevědomí tak, jako zájem opačného pohlaví. A zdravé sebevědomí je zase základem pro spokojený sexuální život. Takže si vyberte vhodný objekt a zkuste to. Ničeho špatného se tím nedopouštíte. Jen se musíte naučit každý flirt ukočírovat. Pokud si totiž dotyčný vaše chování vyloží jako příslib sexu, je to jen jeho problém a vy nemusíte mít výčitky, když jeho očekávání nenaplníte.

...už jednou jsem se dočet v tomto „taképlátku“, že jsem neschopen citu. No, pokud se tady tyhle věci radí holkám, tak se nemůžeme asi divit, jak se občas chovají, ale jen tak na vysvětlenou, co že je špatného na tom flirtování. Je to celkem jednoduché - my chápeme, že ženy mají potřebu cítit se jako sexuelní objekt, chápeme, proč je na netu 1000x více fotek nahých holek než nahých chlapů (jednak je net více mužská záležitost a jednak se holky rády předvádí) ale co nechápeme je, jak může být někdo tak neupřímně podlý a tak si hrát, jak je výše uvedeno. Navíc si tím ženy škodí samy sobě - schválně si všimněte, že ve středověku stačilo poodhalené lýtko a už to bylo jasným signálem. Dneska aby jedna chodila nahá, aby si jí někdo všiml, že?
Nevidíte snad, kam to vede?
A co takhle se optat PROČ je tomu tak, hmm? Inu proto, že každá akce plodí reakci a jestliže si už každý muž tohle flirtování na vlastní kůži odzkoušel, tak také pochopil, že je to míněno jako žert a hraní-si s ním, a to ho samozřejmně odrazuje od jakéhokoliv zapojení-se do takové hry. Né, že by si muž nerad hrál, to určitě ne, nicméně se nikdo nehodlá účastnit her, jenž jedné straně dávají najevo zájem o milování, a pak najednou nic. Tyhle neupřímnosti nás totiž odrazují od toho, abychom se s vámi holkami vůbec bavili, tím méně abychom kolem vás běhali tak, jak by se vám líbilo. A v konečném důsledku jste to hlavně vy, holky, kdož trpí za své „flirtíky“, neboť my se už jen tak do něčeho nepohrneme, abychom se zase nestali obětí nějaké hry - docela špatně to totiž neseme...
Zkuste se na to dívat takhle - to kluk vás nechce „hlavně opíchat a zahodit“, což si překládáte jako zneužití, ten kluk vám chce dát svou něhu, chce, abyste se s ním citíly dobře a chce vás potěšit. A neumí to nijak lépe vyjádřit, než milovánim. Přestaňme stavět sex do úrovně „uspokojení samce“ a zkusme si konečně připustit, že se jedná o uspokojení obou z dvojice. (trojice? =;-) A když se on vám snaží dát to nejlepší co umí a co v něm je - nezdá se vám trošku silně nemorální toho takhle zneužít? Ano, samozřejmě že se nám to také líbí - ale nejsme probůh sami. Jsme tak stvořeni. A když budete za cenu chvilkového potěšení svého ega takhle jednat se svým okolím - co myslíte, čeho se dočkáte?
Správně, toho, čeho se bojíte nejvíce - nikdo po vás ani neštěkne, neboť bude dobře vědět, čeho by se zase dočkal. Akorát hromady slibů a skutek? Utek...

Mužům vyčítáte zálety - ale samy se jich dopouštíte a ještě na tom nevidíte nic špatného. Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam.

Chovejte se férově a budete odměněny opravdovým zájmem a obdivem. Provokujte a flirtujte o sto šest - a odměnou vám bude občasné pozlátku na egu, ale jinak samota a opovržení, neb není na světě nic hnusnějšího, než znaužívání dobré vůle a snahy dát vám to nejlepší.
Nesourodé úvahy o holkách.

Tadyhle bych rád uvedl několik myšlenek, které byly nakousnuty (a snad nikoho nekousnou =:-) v mé korespondenci s kamarádem z Tábora, či jsem na ně prostě narazil, jako na zajímavé a tak bych je rád někde uvedl.
Jak se vlastně vyvíjejí vztahy mezi kluky a holkami?

Egur: Víš, já myslím (teda donedávna jsem si to taky myslela), že to není o tom jestli je člověk hodný nebo ne,ale o sebevědomí, protože to z člověka prostě vyzařuje, ať se snaží jak chce. Já taky patřím mezi ty „hodné“, kteří mají smůlu, takže vím o čem je řeč a to, že z chlapů udělaly hajzlíky ženský, je myšleno tak, že když za nima chodí a dolízají a vyloženě je nahánějí, tak to sebevědomí stoupá (chlapů) a proč bych si nezahrával, když na to mám, ne? Ale samozřejmě je to i opačně, jak u ženských tak u chlapů :-(

Ono je to podle mě složitější. Nejde jen o sebevědomí, spíš hlavní roli hrají nacvičené návyky a vzorce chování. Do určité doby škádlivý a nevinný vztah dvou pohlaví se poprvé začíná vyostřovat tehdy, když holčicky, co dospívají dřiv, si začínají samy sebe a své potřeby uvědomovat. To je tak stav od 11 do 15-ti let, dle individua. Krásný příklad jest možno nalézti zde, auditorium „Stačí mín chtít... TRAPNA A PODIVUHODNA SETKAVANI NA INZERAT“
Lupo no mě se stala zajímavá příhoda v 5. třídě... Byl jsem zrovna nemocnej asi 14 dnu a mezitím proběhla aféra ve třídě asi s 7 klukamy, kteří o přestávkách vždy přiběhli k holce a v hloučku ji obstoupili a dávali ji ruku mezi nohy... Viníci byli potrestáni, ostatní byli pro výstrahu postrašeni, akorát já jsem o ničem nevěděl... Přišel jsem v pondělí do školy, poprvé od nemoci a o přestávce za mnou prišla ona dotyčná a pošeptala mi do ucha, že jestli chci, tak můžeme jít někam za roh a že ji můžu dát ruku pod sukýnku... Dost dlouhou dobu jsem z toho byl vykulenej :-)))
To je počátek.
Následovně, tak kolem jejich 13 až 16-ti let dorostou kluci, ale ejhle, ne, že by se vzájemně přitahující-se jedinci rozumně domluvili a opatrně začali s přibližováním (to opatrně říkám proto, že znám jednu, co se milovala poprvé v třinácti a dodneska má z toho chuděra šoky a asi ješte nějaký pátek mít bude, pač se jí to logicky moc nelíbilo a bolelo ji to...). Místo toho nastává zajímavá situace. Holky, které do té doby byly iniciátorkami všech akcí, si začnou najednou hrát na nezájem a netykavou princeznu, což v tom věku kluci nedokážou správně dešifrovat (někteří to nedokážou ani v daleko vyšším věku) a tohle nedoruzumění se táhne poměrně dlouho, končí tak někde po 22 - 25 roce života, kdy už jsou kluci v drtivé vetšině poučeni, ze ano neznamená vždycky ano, a že na hezké přísliby a všeslibující úsměvy, pohledy a hezky čilý jazýček se nemají nechat nalákat, že je to jen provokace na test zájmu, po níž následuje nesplnění slibů, nezájem, odmítání, skrývání-se a tak dále...
Tohle je první opravdu vážný mezník v životě kazdého kluka, pač tyhle šoky se na něj valí v době jeho dospívání, kdy si formuje své názory na lidi, holky a život vůbec. Následky neuváženého až divného jednání těchhle holek se projeví - i opice se naučí, že když to s opravdovým zájmem nejde a s hraným nezájmem jde daleko snáz, že je třeba být na holky škaredý, kašlat na ně, taky jim předvádět hraný nezájem a čekat, jak to s nimi bude mávat. V té době samozřejmně už nejen onen fakt, jak že si to ten dotyčný sakra vůbec dovoluje, se o mě nezajímat, ale také již sexuelní pudy, byť holky dovedně skrývají, že „také“ mají své potreby. To také jsem dal do uvozovek schválně, neb je fakt, že holky jsou na tom s nadržeností hůř než kluci. Nicméně se jim celou sexualitu veleúspěšně podařilo svalit na chlapy, takže mohou dále hráti svou nevinnou hru na nevinné holčičky, které ti nadržení kanci neustále chtějí jen zprznit.
Nic proti tomuhle pohledu, ale já to znám spíš opačně a fascinovala mě nedávno moje máti, když přišla řeč na to, jaký mám názor na jednu francouzskou autorku, jenž si dovolila napsat knihu o tom, jak potřebuje muže - nuž a dostala to samozřejmně ze všech stran, od šílených feministek po „normálně neupřímné“ normální ženy. Člověk, takto napadaný má, z mé zkušenosti životní, povětšinou nejčastěji pravdu a ti ostatní to neradi slyší, a tohle byl, jak jsem si po prostudování dostupných podkladů ověřil, zcela jistě tento případ, a máti jsem to také bez obalu vmetl. A bylo mi sděleno, že existují určitá tabu. Aha. Tabu, jako že to se o tom nemlví. Hmmm. Nuž dobrá, ale... jakožto zdravě se tázající a pochybující človek se musím tedy otázat, není-li zrovna tohle „tabu“, neprosto ukázkově účelové? Cožpak není nádherné, takto to muže svalit celou sexualitu a udělat z něj obětního beránka ve stylu "my holky nic, my jsme jen větříček a víly to nevinné..." a hrát si dále na ledovou princeznu? Vždyť je to tak bij ící do očí! Má více než padestátiletá máti se stále neni schopna srovnat se světem a sama se sebou. A my, kluci, se ve složitém období dospívání s tímhle musíme srovnat. Má to ale samozřejmně následky. Přestáváme vás zbožňovat, začínáme se nudit vašimy návrhy či výpady a orientujeme se na jiné zábavy. Necháváme vás čekat.
Netřeba čekati dlouho, po tak zhruba 22 - 25 roce života nejpozději, dochází k obratu. Kluci jsou ti, kdož z části zklamáním, z části jako odplatu a z části vyplněním času jinými zábavami se přestávají zajímat o holky a nechávají se jimi milostivě nahánět, a občas i uhnat. Je to vlastně odbobí odplaty za zkažené mládí a zhrzené city, neb když jsme za vámi šli poprvé, s čistým srdcem na dlani a láskou ke svému andílkovi, tak jsme všichni dopadli moc a moc škaredě a moc a moc hnusně jste si s námi zahrály krutou hru.
Je zajímavé, že i když si to mnohé holky samy uvědomují, jak že se to k nám škaredě chovají, tak že druhým dechem přiznávají, že se prostě nejsou schopny chovat jinak =:-O
Proto kdyz slyším si nejakou holku stěžovat, jakpak se to k ní ten její chová, nikdy ji nelituji, jen si vždycky pomyslím, jakpak se asi ona chovala, když byla mladší a byl o ni zájem, a myslím opravdový, upřimný... A jestli to není náhodou ta spravedlnost (že by - Boží mlýny melou pomalu ale jistě?) na světě, že tvé skutky se k tobě vrátí a proti tobě obrátí.
Neb jak stárnete, už to nikdy nebude lepší, moc dobře znáte tu konkurenci mladších, hezčích a svolnějších kočand a víte, ze lepší už to nebude. Posledním pokusem jak se zachránit a muže si k sobě uvázat, aby neutíkal za mladšími, kdyz náhodou na to má chuť a aby vás také obšťastňoval, alespon občas, bývá tak manželství.
To musela vymyslet žena!